Martin Vajgl (* 17. října 1973 Kutná Hora) Český bubeník a lektor bicích nástrojů. V průběhu let působil na scéně jako hráč na bicí nástroje v mnoha domácích kapelách a podílel se na řadě nahrávek kapel a interpretů. Je autorem publikací a učebnic pro bubeníky a skladatelem experimentální elektroakustické hudby i poprockových písniček, které si také sám interpretuje.
Kapely, projekty: Olympic, Wanastowi Vjecy, Čechomor, Vltava, Bell, Zakopaný Romance, Drumwave, Aleš Brichta, Kamil Střihavka, Motor Music, -123min, Luboš Pospíšil, November 2nd, Michal Pavlíček, Český Rozhlas, Český Národní Symfonický Orchestr, Oskar Petr, Lenka Nová, Jiří Bárta…
Pro zájemce o podrobnější příběh jsou tu pak následující řádky:
Pravěk
Narodil jsem se v říjnu 1973 v kutnohorské porodnici do rodiny rozhodně ne muzikantské. Nicméně i přesto jsem brzo začal ve svém okolí vyhledávat zvuky 
a nástroje a začal na ně „hrát“. Žádný plastový kyblík, hrnec ani pokličky nezůstaly bez povšimnutí. V té době jsem viděl v televizi několik hudebních pořadů a estrád, jimž v mých očích dominovala bicí souprava a celé mě to obrovsky přitahovalo. Z polstrovaných židlí jsem si skládal bicí a hrál s gramofonovými deskami, jejichž pořízení jsem z udivených rodičů vydyndal místo LP s pohádkami. Z dostupné produkce u mě jasně vítězil Olympic :-).
Po nástupu do školy jsem chtěl začít chodit do hudebky na bicí, ale ty se v té době v Kutné Hoře nevyučovaly a navíc nezapadaly do představ rodičů o seriózním hudebním studiu.
A tak jsem tedy začal chodit na hodiny akordeonu. Ale nějak mě ta harmonika nenaplňovala. Ze školy jsem měl zapůjčen kufřík tzv. Orffovy soupravy, která obsahovala dvě bonga a činel na stojánku.
Na toto vybavení jsem také hrál své první vystoupení jako bubeník. Bylo to ve třetí třídě na hodině hudební výchovy „velkých“ páťáků. Po této události začaly kontury skutečného bubenictví nabírat reálnější obrysy. Do LŠU nastoupil učitel trubky, který měl jako obligátní vyučovací nástroj bicí, a já k němu začal docházet na hodiny.
Akordeon opustil své výsadní místo a časem se vytratil k mé radosti tak nějak úplně. Přibyla mi naopak kytara, na kterou jsem se v podstatě naučil sám "podle ucha".
Zhruba v patnácti jsem začal hrát s první bigbítovou kapelou. Tím se rozběhlo období, které pokračovalo až do maturity. To už jsem ovšem byl protřelým hráčem z dechovek a tanečňáků, kde jsem se setkal s o jednu i dvě generace staršími muzikanty. Velká škola praxe.
Díky vstřícnosti kutnohorské hudebky jsem získal k dispozici prostory pro neomezené cvičení Tehdy mě ani nenapadlo, že za pár let na této škole založím bicí oddělení a že mi tato příjemná tradice vydrží kromě desetileté pauzy dodnes.
Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem studoval v letech 1992 až 1997 ve třídě prof. Miroslava Kympla. Díky vlídné profesorce Bakošové jsem se dostal konečně také ke klavíru a nasál ho se správnou mírou technické benevolentnosti a užitkového určení. Mnohokrát jsem jí za tyto dobré základy děkoval při aranžérské práci, nebo při komponování hudby. Krásné vzpomínky mám také na hodiny profesora Bednáře, nebo profesorky Staškové. Mým spolužákem ve třídě bicích byl bubeník Václav Zima, s nímž jsme se stali dobrými přáteli, hodně jsme se tehdy vzájemně ovlivňovali a jsem rád, že naše přátelství trvá až do dnešních dnů. Na Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem se pak po mnoha letech na čas vrátil v roli pedagoga.
Dál jsem fungoval v okresních tanečňácích a bigbítech. Důležitá mezi nimi byla mimo jiné kapela Motor. Naše drsná rocková gesta na fotce jsou dostatečně výmluvná :-) V roce 1991 to tak prostě bylo... :-)
V roce 1992 jsem se stal kapelníkem vlastní skupiny Bell, část jejíhož repertoáru jsem také psal. Po více než dvaceti letech jsem se k tomuto šuplíku vrátil na CD Zakopaný romance. Ale to jsme skočili hodně dopředu... Období konzervatoře byly vynikající časy. Mohl jsem konečně dělat naplno to, co jsem vždycky chtěl.
Ve druhém ročníku konzervatoře přišlo opravdu zásadní "lano", kapela Vltava. Celá devadesátá léta pak pro mě jsou vzpomínkou na obrovské množství klubových koncertů u nás i na Slovensku, nesdělitelný vnitřní kapelní humor a radost ze společného tvoření naprosto originální muziky.
Během druhé půlky devadesátých let jsem si kromě Vltavy odskočil zahrát i jinam, často například s Lubošem Pospíšilem.
Začal jsem fungovat také hodně jako studiový hráč a z té doby pochází mnoho nejrůznějších nahrávek, včetně i reklamních jinglů apod.
Významné pro mě v té době bylo nahrávací studio SONO, se kterými jsem spolupracoval poměrně intenzivně.
Na to potom navázala další spolupráce toho období s Michalem Pavlíčkem, Kamilem Střihavkou, Oskarem Petrem, Lenkou Novou…
Stále častěji jsem testoval nástroje a zejména pro časopis Muzikus jsem od roku 1997 vytvořil mnoho nástrojových testů a článků o metodice bicích.
Důležité pro toto období bylo setkání s kapelou Wanastowi Vjecy. V roce 1999 jsem jim nahrál bicí na album Hračky. Koncertně kapela právě pauzovala, nejspíš jsme si ale padli vzájemně do oka, protože když se na jaře 2006 začalo chystat nové oživení Wanastovek, zavolal mi Robert Kodym, jestli do toho opět půjdu s nimi. Natočili jsme pak povedenou hardrockovou desku Torpédo s několika rádiovými hity a v roce 2008 absolvovali velké koncertní turné.
Vltava v roce 2003 ukončila činnost a já jsem přijal nabídku od skupiny -123min. která v té době koncertovala opravdu hodně a na další kapely mi nezbýval čas. Následujících pět let jsme společně sjezdili snad všechny kluby a festivaly u nás, na koncerty jsme vyjížděli také do Polska, Holandska, Anglie i USA a natočili jsme dvě desky.
V roce 2002 jsem byl osloven, abych se studiově podílel na do jedné písni Čechomoru. Když končila Vltava, dostal jsem od nich nabídku na stálé angažmá. V té době jsme si ale už plácli s kapelou -123min, takže jsem to odmítl. V roce 2004 jsem nicméně s Čechomorem absolvoval moc pěkné turné po Velké Británii a v roce 2008 jsem k nim přestoupil definitivně. Vždycky s nadsázkou říkám, že tohle "lano" jsem vzal až napotřetí :-)
Začalo časově hodně náročné období, kdy jsem v jednu chvíli paralelně hrál s -123min, Čechomorem a Wanastovkami, k tomu příležitostně s Jazz Efterratte, November 2nd a Drumwave. V roce 2010 mě navíc Robert Nebřenský oslovil ohledně návratu Vltavy. Začali jsme v pozměněné sestavě znovu hrát a v následujícím roce jsme natočili novou řadovou desku.
Účastnil jsem se také několika speciálních projektů, například pozoruhodného koncertu Michala Pavlíčka na Pražském Hradě, premiérového vystoupení Barry Masona v ČR s orchestrem ČNSO, doprovázel jsem na koncertě v Rudolfinu Chrise Brubecka a vystoupil jsem také v několika programech s cellistou Jiřím Bártou. Do toho jsem čtyři roky po sobě připravoval a natáčel sérii DVD škol. Bylo to zpětným pohledem asi nejnáročnější a nejvytíženější období, které se podepsalo i na osobním a rodinném životě. Ale v tom rozhodně v muzikantské branži nejsem sám.
V roce 2013 se mi vrátila vzpomínka na něco důležitého „ze kdysi“, velká pocta a uzavření nějakého cyklu, který začal bubnováním sedmiletého kluka do židlí k deskám kapely Olympic. Je mi obrovskou ctí podílet se na její novodobé historii.
Učebnice a metodika
Vrátím se ještě do roku 2001. Tehdy jsem vytvořil svou první učebnici pro bicí s názvem Etudy pro malý buben. Mým cílem bylo rozšířit dostupnou literaturu o nový pohled na věc a podle reakcí jejích uživatelů to může být zajímavý materiál pro zájemce o "vážnější" techniku hry na malý buben.
V roce 2006 jsem pak začal realizovat velký plán. Rozhodl jsem se natočit během čtyř následujících let čtyři videoškoly s materiálem, který by postihoval všechny oblasti cvičení na bicí soupravu. Tedy nejen teoretickou část a techniku hry, ale i oblast praktickou, stavbu sól, improvizaci...
Projekt se podařilo zrealizovat a mám radost, že videoškola Bicí souprava – proč, jak a co cvičit si našla své zájemce.
Metodika bicích nástrojů mě odjakživa baví a velmi rád se jí věnuji. V roce 2015 mi vyšla další učebnice s názvem Etudy pro bicí soupravu
Mým zatím nejnovějším počinem v této oblasti je kniha Rytmy a breaky pro bicí soupravu.
Když jsem u oblasti výuky, pak jsem se kromě založení bicího oddělení na kutnohorské ZUŠ v roce 1993 začal zabývat i pořádáním workshopů a seminářů. Vystupoval jsem s nimi během dalších let v ČR i na Slovensku a workshopy absolvuji i v současnosti. Zajímavá byla i zkušenost s výukou amerických studentů na New York University In Prague, kde jsem vedl semestry bicích nástrojů.
Sólové projekty
Když jsem psal o mých kapelách mladých let, zmínil jsem se o písňových počinech pro ně. Občasná chuť tvořit mě nepustila ani později ať už v několika skladbách pro bicí, nebo ve skládání pro kutnohorský bigband, či při práci na hudbě pro dvě studentská představení v devadesátých letech. V této oblasti se věnuji také zvukovým experimentům a kolážím, v roce 2015 jsem například vytvořil na objednávku Českého Rozhlasu elektroakustickou koláž Souvislosti. Zásadní posun z hlediska vlastních skladatelských počinů nastal v roce 2008, kdy jsem založil autorský projekt Drumwave.
Na koncertní turné a DVD Evening For The Advanced navázalo v roce 2011 album 2nd Wave For Sophisticated Junkies. V roce 2014 vyšlo zatím poslední album Drumwave s názvem Disgraffiti.
Jak jsem se už zmínil, autorsky jsem už začátkem devadesátých let psal "obyčejné" písničky, jedny z prvních hrála moje tehdejší kapela Motor a později hlavně skupina Bell, pro niž jsem tvořil podstatnou část repertoáru.
Po dlouhých letech jsem se k písním na pomezí popu a rocku vrátil a jedním z počinů v této oblasti je CD Zakopaný romance, které bylo vydáno v roce 2017. Pro živé provedení jsem tehdy dal dohromady stejnojmennou kapelu a poskládal ji z těch nejpůvabnějších hudebnic, které brázdí hudební vody domácí scény.
Jak vyplývá z předchozích řádků, průběžně se zabývám také tvorbou hudby a věcmi, které k finalizaci směrem k posluchači patří, tedy oblastmi, které se dají zařadit mezi oblast hudební produkce,, aranžování, zvukové a hudební režie. na několika projektech jsem se takto podílel i včetně jejich zvukové podoby, finální reference můžeme hledat například v projektu pro Český Rozhlas, nahrávky Luboše Pospíšila, Drumwave, Bell, The Crushers, Migro, Trampoty, spolupráce na albu Milana Prince, realizace desky pro Freetet, autorská, aranžérská a zvuková realizace projektu Mé město...
Více se o této oblasti dozvíte v záložce Hudební produkce.
V roce 2023 jsem sobě i Vám připravil novou autorskou desku "Moc to neprožívej!", která vznikala v době covidové pauzy. Beru ji jako dárek k mým padesátinám. Deska vyšla u vydavatelství Supraphon a je j dostání také na vinylu, z čehož mám velikou radost.
Desku jsem nahrál i smíchal kompletně v domácím studiu, master pro vinyl mi pak precizně připravil můj dlouholetý kamarád a zvukový mág Pavel Karlík ve studiu SONO.
V roce 2024 jsme s Olympikem vstoupili do 61 kapelní sezóny a zatímco předchozí rok byl ve znamení oslav tohoto úžasného výročí, v této koncertní sezóně jsme pokračovali se speciálním programem TRILOGY, který připomněl skvělá koncepční alba kapely z 80. let.
Natáčel jsem také po čase opět s Lubošem Pospíšilem, před nedávnem jsme realizovali jeho nové album Poesis Beat a ve zmíněném roce jsme pak nahráli nový singl. Také s Olympikem jsme v tomto roce natočili singl s novou verzí písničky Kartotéka právě k turné TRILOGY.
Na začátku roku 2025 pak vzniká nové album Olympiku s názvem Bombarďák a kapela s novým programem vyráží na letní festivaly po celé republice.
Za tento titul jsme už v létě stejného roku obdrželi od firmy Supraphon titul Zlatá deska a v prosinci 2025 v rámci Vánočního koncertu v O2 Aréně titul Platinová deska.
V mých nejbližších plánech pro rok 2026 je kromě pokračující koncertní činnosti s Olympikem dokončení hudby k novému divadelnímu představení, na kterém pracuji už od loňského roku a také spolupráce na prozatím nejmenovaném novém projektu, který budu autorsky a produkčně zaštiťovat.
Souvisí s tím také letošní kompletní obnova mého domácího studia, které by po těchto změnách mělo poskytnout plný komfort pro zamýšlené budoucí projekty, jež mám v plánu.
