Martin Vajgl (* 17. října 1973 Kutná Hora)  Český bubeník a lektor bicích nástrojů. V průběhu let působil na scéně jako hráč na bicí nástroje v mnoha domácích kapelách a podílel se na řadě nahrávek kapel a interpretů. Je autorem publikací a učebnic pro bubeníky a skladatelem experimentální elektroakustické hudby i poprockových písniček, které si také sám interpretuje.

Kapely, projekty: Olympic, Wanastowi Vjecy, Čechomor, Vltava, Bell, Zakopaný Romance, Drumwave, Aleš Brichta, Kamil Střihavka, Motor Music, -123min, Luboš Pospíšil, November 2nd, Michal Pavlíček, Český Rozhlas, Český Národní Symfonický Orchestr, Oskar Petr, Lenka Nová, Jiří Bárta…
 

Pro zájemce o podrobnější "příběh" jsou tu pak následující řádky:

                                                                                                                                                                                                                                                                                  Pravěk
Narodil jsem se v říjnu 1973 v kutnohorské porodnici do rodiny rozhodně ne muzikantské. Nicméně i přesto jsem brzo začal ve svém okolí vyhledávat zvuky 01.jpga nástroje a začal na ně „hrát“. Žádný plastový kyblík, hrnec ani pokličky nezůstaly bez povšimnutí. V té době jsem viděl v televizi několik hudebních pořadů a estrád, jimž v mých očích dominovala bicí souprava a celé mě to obrovsky přitahovalo. Z polstrovaných židlí jsem si skládal bicí a hrál s gramofonovými deskami, jejichž pořízení jsem z udivených rodičů vydyndal místo LP s pohádkami. Z dostupné produkce u mě jasně vítězil Olympic :-).

 

 

Po nástupu do školy jsem chtěl začít chodit do hudebky na bicí, ale ty se v té době v Kutné Hoře nevyučovaly a navíc nezapadaly do představ rodičů o seriózním hudebním studiu.
A tak jsem tedy začal chodit na hodiny akordeonu. Ale nějak mě ta harmonika nenaplňovala. Ze školy jsem měl zapůjčen kufřík tzv. Orffovy soupravy, která obsahovala dvě bonga a činel na stojánku.

Na toto vybavení jsem také hrál své první vystoupení jako bubeník. Bylo to ve třetí třídě na hodině hudební výchovy „velkých“ páťáků. Po této události začaly kontury skutečného bubenictví nabírat reálnější obrysy. Do LŠU nastoupil učitel trubky, který měl jako obligátní vyučovací nástroj bicí, a já k němu začal docházet na hodiny.

Akordeon opustil své výsadní místo a časem se vytratil k mé radosti tak nějak úplně. Přibyla mi naopak kytara, na kterou jsem se v podstatě naučil sám "podle ucha".

13.jpg
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

26.jpg

 

 

 

Zhruba v patnácti jsem začal hrát s první bigbítovou kapelou. Tím se rozběhlo období, které pokračovalo až do maturity. To už jsem ovšem byl protřelým hráčem z dechovek a tanečňáků, kde jsem se setkal s o jednu i dvě generace staršími muzikanty. Velká škola praxe.
 

 

 

 

 

 

 

 

 

Díky vstřícnosti kutnohorské hudebky jsem získal k dispozici prostory pro neomezené cvičení Tehdy mě ani nenapadlo, že za pár let na této škole založím bicí oddělení a že mi tato příjemná tradice vydrží kromě desetileté pauzy dodnes.

 

90. léta
 

19.jpg

 

 

Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem studoval v letech 1992 až 1997 ve třídě prof. Miroslava Kympla. Díky vlídné profesorce Bakošové jsem se dostal konečně také ke klavíru a nasál ho se správnou mírou technické benevolentnosti a užitkového určení. Mnohokrát jsem jí za tyto dobré základy děkoval při aranžérské práci, nebo při komponování hudby. Krásné vzpomínky mám také na hodiny profesora Bednáře, nebo profesorky Staškové. Mým spolužákem ve třídě bicích byl bubeník Václav Zima, s nímž jsme se stali dobrými přáteli, hodně jsme se tehdy vzájemně ovlivňovali a jsem rád, že naše přátelství trvá až do dnešních dnů. Na Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem se pak po mnoha letech na čas vrátil v roli pedagoga a bylo to velmi příjemné zavzpomínání.
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


16.jpg

 

 

 

 

Dál jsem fungoval v okresních tanečňácích a bigbítech. Důležitá mezi nimi byla mimo jiné kapela Motor. Naše drsná rocková gesta na fotce jsou dostatečně výmluvná :-) V roce 1991 to tak prostě bylo... :-)

 

 

 

V roce 1992 jsem se stal kapelníkem vlastní skupiny Bell, část jejíhož repertoáru jsem také psal. Po více než dvaceti letech jsem se k tomuto šuplíku vrátil na CD Zakopaný romance. Ale to jsme skočili hodně dopředu... Období konzervatoře byly vynikající časy. Mohl jsem konečně dělat naplno to, co jsem vždycky chtěl.

 

 


1.jpg

 

 

A ve druhém ročníku přišlo opravdu zásadní  "lano". První zkouška s Vltavou se konala v květnu 1994.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


31.jpg
 

 

 

Během druhé půlky devadesátých let jsem si kromě Vltavy odskočil zahrát i jinam, často například s Lubošem Pospíšilem.

 

 

 

 

 

 

 

2000 a dál
 
40.jpg
 

Důležité pro toto období bylo setkání s kapelou Wanastowi Vjecy. V roce 1999 jsem jim nahrál bicí na album Hračky. Koncertně kapela právě pauzovala, nejspíš jsme si ale padli vzájemně do oka, protože když se na jaře 2006 začalo chystat nové oživení Wanastovek, zavolal mi Robert Kodym, jestli do toho opět půjdu s nimi. Natočili jsme pak povedenou hardrockovou desku Torpédo s několika rádiovými hity a v roce 2008 absolvovali velké koncertní turné.

 

 

47.jpg

 

 

Vltava v roce 2003 ukončila činnost a já jsem přijal nabídku od skupiny -123min. která v té době koncertovala opravdu hodně a na další kapely mi nezbýval čas. Následujících pět let jsme společně sjezdili snad všechny kluby a festivaly u nás, na koncerty jsme vyjížděli také do Polska, Holandska, Anglie i USA a natočili jsme dvě desky.

 

 

 

 

 

 

Významné pro mě v té době bylo nahrávací studio SONO, se kterými jsem spolupracoval opravdu intenzivně jako studiový hráč.
Na to potom navázala další spolupráce toho období s Michalem Pavlíčkem, Kamilem Střihavkou, Oskarem Petrem, Lenkou Novou


58.jpg

 

 

Zásadní se ukázalo být setkání s Frantou Černým a Karlem Holasem, kterým jsem v roce 2002 natáčel do jedné písně Čechomoru bicí. Asi rok poté jsem od nich dostal nabídku. V té době jsme si ale už plácli s kapelou -123min. S Čechomorem jsem přesto v roce 2004 odjel na turné po Velké Británii a v roce 2008 jsem k nim přestoupil definitivně. 

 

 

 

 

 

Dal jsem dohromady projekt Drumwave a pracoval na cyklu DVD pro bubeníky v letech 2006 - 2010. Bylo to místy stresující období, kdy jsem si toho opravdu "nabral" hodně najednou, ale všechno mě to prostě bavilo. Zpětně při pohledu do diáře z let 2007, 2008, nebo 2009 nechápu, jak jsem to vlastně stíhal... 

Stále častěji jsem testoval nástroje a zejména pro časopis Muzikus jsem od roku 1997 vytvořil mnoho nástrojových testů a článků o metodice bicích. Také z tohoto důvodu jsem si dlouho zachovával nestrannost a nespojoval se s žádnou nástrojovou značkou. Jediným výrobcem, se kterým jsem si kývl na nabídku na zastupování byla v roce 1999 česká firma Balbex, vyrábějící paličky. Vytvořil jsem si pak u nich i několik vlastních modelů, v prodejní síti je můj současný model SUPER 5B.
Vyzkoušel a používal jsem během let velkou spoustu nástrojů a když jsem v roce 2006 přijal nabídku ke spolupráci se značkami Mapex a Anatolian, věděl jsem, že už mám opravdu s čím srovnávat. V roce 2011 pak k těmto zastupovaným značkám přibyly také blány Aquarian.

2010 a dál
Minulo hodně náročné období, kdy jsem v jednu chvíli paralelně hrál s -123min, Čechomorem a Wanastovkami, k tomu příležitostně s Jazz Efterratte, November 2nd a Drumwave a v podstatě už nebylo možné stihnout vše. 


8.jpg

 

 

V roce 2010 mě Robert Nebřenský oslovil ohledně návratu Vltavy. Začali jsme v pozměněné sestavě znovu hrát a v následujícím roce jsme natočili novou řadovou desku.

Účastnil jsem se také několika speciálních projektů, například koncertu Michala Pavlíčka na Pražském Hradě, vystoupení Barry Masona s orchestrem ČNSO, doprovázel jsem na koncertě v Rudolfinu Chrise Brubecka a vystoupil jsem také v několika programech s cellistou Jiřím Bártou

 

 

 

 

A teď se musím vrátit k úplně prvním řádkům tohoto dlouhého muzikantského životopisu. V roce 2013 se mi totiž vrátila vzpomínka na něco důležitého „ze kdysi“, velká pocta a uzavření nějakého cyklu, který začal bubnováním sedmiletého kluka do židlí k deskám kapely Olympic. Je mi obrovskou ctí podílet se na její novodobé historii. Natočili jsme pět nových alb, sjezdili spoustu koncertů, z oslav k 55 letům kapely vzniklo i velmi pěkné DVD. Je to pro mě opravdu veliká radost...
Olympic 2020.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Učebnice a metodika
Vrátím se ještě do roku 2001. Tehdy jsem se pustil do psaní své první učebnice Etudy pro malý buben. Mým cílem bylo rozšířit dostupnou literaturu o nový pohled na věc a podle reakcí jejích uživatelů to může být zajímavý materiál pro zájemce o "vážnější" techniku hry na malý buben.
V roce 2006 jsem pak začal realizovat velký plán. Rozhodl jsem se natočit během čtyř následujících let čtyři videoškoly s  materiálem, který by postihoval všechny oblasti cvičení na bicí soupravu. Tedy nejen teoretickou část a techniku hry, ale i oblast praktickou, stavbu sól, improvizaci... Projekt se podařilo zrealizovat a mám radost, že videoškola Bicí souprava – proč, jak a co cvičit si našla své zájemce. 
Metodika bicích nástrojů mě odjakživa baví a velmi rád se jí věnuji. Mým zatím nejnovějším počinem v této oblasti je kniha Etudy pro bicí soupravu. Všechny zmíněné materiály si můžete objednat ZDE.

Když jsem u oblasti výuky, pak jsem se kromě založení bicího oddělení na kutnohorské ZUŠ v roce 1993 začal zabývat i pořádáním workshopů a seminářů. Vystupoval jsem s nimi během dalších let  v ČR i na Slovensku a workshopy absolvuji i v současnosti. Zajímavá byla i zkušenost s výukou amerických studentů na New York University In Prague, kde jsem vedl dva semestry bicích nástrojů v letech 2006 a 2007. Vrátil jsem se také na krátký čas na někdejší "místo činu": Konzervatoř Jaroslava Ježka, ten správný hudební duch je v ní pořád...

 

Sólové projekty
Když jsem psal o mých kapelách mladých let, zmínil jsem se o písňových počinech pro ně. Občasná chuť tvořit mě nepustila ani později ať už v několika skladbách pro bicí, nebo ve skládání pro kutnohorský bigband, či při práci na hudbě pro dvě studentská představení v devadesátých letech. V této oblasti se věnuji také zvukovým experimentům a kolážím, v roce 2015 jsem například vytvořil na objednávku Českého Rozhlasu elektroakustickou koláž Souvislosti. Zásadní posun z hlediska autorských pokusů nastal v roce 2008, kdy jsem založil projekt Drumwave.
Na koncertní turné a DVD Evening For The Advanced navázalo v roce 2011 album 2nd Wave For Sophisticated Junkies. V roce 2014 vyšlo zatím poslední album Drumwave s názvem Disgraffiti.
Jak jsem se už zmínil, autorsky jsem už začátkem devadesátých let psal "obyčejné" písničky, jedny z prvních hrála moje tehdejší kapela Motor a později hlavně skupina Bell, pro niž jsem tvořil podstatnou část repertoáru. Po dlouhých letech jsem se k písním na pomezí popu a rocku vrátil a jedním z počinů v této oblasti je CD Zakopaný romance, které bylo vydáno v roce 2017. Pro živé provedení jsem dal dohromady stejnojmennou kapelu a cíleně ji poskládal z těch nejpůvabnějších hudebnic, které brázdí hudební vody domácí scény :-)