Hráč na bicí nástroje, skladatel, aranžér, autor publikací a učebnic pro bicí nástroje, skladeb pro bicí nástroje a elektroakustických kompozic.

Kapely, projekty: Olympic, Wanastowi Vjecy, Čechomor, Vltava, Bell, Drumwave, Aleš Brichta, Kamil Střihavka, Motor Music, -123min, Luboš Pospíšil, November 2nd, Michal Pavlíček, Český Rozhlas, Český Národní Symfonický Orchestr, Oskar Petr, Lenka Nová, Jiří Bárta…


Pro zájemce o podrobnější "příběh" jsou tu pak následující řádky:

                                                                                                                                                                                                                                               

Pravěk
 Narodil jsem se v říjnu 1973 v kutnohorské porodnici do rodiny rozhodně ne muzikantské. Nicméně i přesto jsem brzo začal ve svém okolí vyhledávat zvuky 01.jpga nástroje a začal na ně „hrát“. Žádný plastový kyblík, hrnec ani pokličky nezůstaly bez povšimnutí. V té době jsem viděl v televizi několik hudebních pořadů a estrád, jimž v mých očích dominovala bicí souprava a celé mě to obrovsky přitahovalo. Z polstrovaných židlí jsem si skládal bicí a hrál s gramofonovými deskami, jejichž pořízení jsem z udivených rodičů vydyndal místo LP s pohádkami. Z dostupné produkce u mě jasně vítězil Olympic :-).

Po nástupu do školy jsem chtěl začít chodit do hudebky na bicí, ale ty se v té době v Kutné Hoře nevyučovaly a navíc nezapadaly do představ rodičů o seriózním hudebním studiu. A tak jsem tedy začal chodit na hodiny akordeonu. Ale nějak mě ta harmonika nenaplňovala. Ze školy jsem měl zapůjčen kufřík tzv. Orffovy soupravy, která obsahovala dvě bonga a činel na stojánku. Na toto vybavení jsem také hrál své první vystoupení jako bubeník. Bylo to ve třetí třídě na hodině hudební výchovy „velkých“ páťáků. Po této události začaly kontury skutečného bubenictví nabírat reálnější obrysy. Do LŠU nastoupil učitel trubky, který měl jako obligátní vyučovací nástroj bicí, a já k němu začal docházet na hodiny. Akordeon opustil své výsadní místo a časem se vytratil k mé radosti tak nějak úplně. Přibyla mi naopak kytara, na kterou jsem se v podstatě naučil sám "podle ucha".

Zhruba v patnácti jsem začal hrát s první bigbítovou kapelou. Tím se rozběhlo období, které pokračovalo až do maturity. To už jsem ovšem byl protřelým hráčem z dechovek a tanečňáků, kde jsem se setkal s o jednu i dvě generace staršími muzikanty. Velká škola praxe.

Díky vstřícnosti kutnohorské hudebky jsem získal k dispozici prostory pro neomezené cvičení Tehdy mě ani nenapadlo, že za pár let na této škole založím plnohodnotné bicí oddělení a budu zde mít jedno až dvě odpoledne v týdnu vyhrazené pro své žáky. A že mi tato příjemná tradice vydrží kromě desetileté pauzy dodnes.

90. léta
Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem studoval v letech 1992 až 1997 ve třídě prof. Miroslava Kympla. Díky vlídné profesorce Bakošové jsem se dostal konečně také ke klavíru a nasál ho se správnou mírou technické benevolentnosti a užitkového určení. Mnohokrát jsem jí za tyto dobré základy děkoval při aranžérské práci, nebo při komponování hudby. Krásné vzpomínky mám také na hodiny profesora Bednáře, nebo profesorky Staškové. Mým spolužákem ve třídě bicích byl bubeník Václav Zima, s nímž jsme se stali dobrými přáteli, hodně jsme se tehdy vzájemně ovlivňovali a jsem rád, že naše přátelství trvá až do dnešních dnů. Na Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem se pak po letech vrátil v roli pedagoga a bylo to velmi příjemné zavzpomínání.
Dál jsem fungoval v okresních tanečňácích a bigbítech. Uplatňovat jsem začal i svoje vlastní písničkové pokusy a v roce 1992 jsem se stal kapelníkem skupiny Bell, část jejíhož repertoáru jsem také psal. Po více než dvaceti letech jsem se k tomuto šuplíku vrátil na CD Zakopaný romance. Ale to jsme zase skočili opravdu hodně dopředu... Období konzervatoře byly vynikající časy. Mohl jsem konečně dělat naplno to, co jsem vždycky chtěl. A navíc ve druhém ročníku přišlo opravdu zásadní kapelové lano. První zkouška s Vltavou se konala v květnu 1994...

2000 a dál
Během druhé půlky devadesátých let jsem si kromě Vltavy odskočil zahrát i jinam, často například s Lubošem Pospíšilem. Po kapele Bio-Graf jsem s ním hrál také v LPG, což trvalo až do mého příchodu ke skupině -123min v roce 2003. Vltava v tom roce ukončila činnost a já jsem přijal nabídku jít hrát k "Minutám", které v té době koncertovaly opravdu hodně a na další kapely mi nezbýval čas. Následujících pět let jsme společně s -123min. sjezdili snad všechny kluby a festivaly u nás, na koncerty jsme vyjížděli také do Polska, Holandska, Anglie i USA. Natočili jsme dvě alba, studiové a koncertní. Bylo to časově opravdu velmi intenzivní období.
Důležité pro mě bylo v tom období i nahrávací studio SONO, se kterými jsem jeden čas spolupracoval opravdu intenzivně jako studiový hráč.
Na to navázala spolupráce s Michalem Pavlíčkem, Kamilem Střihavkou, Oskarem Petrem, Lenkou Novou… Důležité se ukázalo být setkání s Frantou Černým a Karlem Holasem, kterým jsem v roce 2002 natáčel do jedné písně Čechomoru bicí. Asi rok poté jsem od nich dostal nabídku. Bylo to právě v období, kdy končila Vltava. V té době jsme si ale už plácli s kapelou -123min. S Čechomorem jsem přesto v roce 2004 odjel na turné po Velké Británii a v roce 2008 jsem k nim přestoupil definitivně. Následovaly čtyři roky, kdy jsem pod vlajkou Čechomoru sjezdil velký kus světa, zahrál spousty pěkných koncertů a natočil několik alb.
Důležité  pro toto období bylo i setkání s kapelou Wanastowi Vjecy. V roce 1999 jsem jim nahrál bicí na album Hračky. Koncertně kapela právě pauzovala, nejspíš jsme si ale padli vzájemně do oka, protože když se na jaře 2006 začalo chystat nové oživení Wanastovek, zavolal mi Robert Kodym, jestli do toho opět půjdu s nimi. Natočili jsme pak povedenou hardrockovou desku Torpédo s několika rádiovými hity a v roce 2008 absolvovali velké koncertní turné. Rok před tím jsem s Wanastovkami také odehrál obří koncert v O2 Aréně ke dvacátému výročí kapely.

Nástroje
Stále častěji jsem testoval nástroje a zejména pro časopis Muzikus jsem od roku 1997 vytvořil mnoho nástrojových testů a článků o metodice bicích. Také z tohoto důvodu jsem si dlouho zachovával nestrannost a nespojoval se s žádnou nástrojovou značkou. Jediným výrobcem, se kterým jsem si kývl na nabídku na zastupování byla v roce 1999 česká firma Balbex, vyrábějící paličky. Vytvořil jsem si pak u nich i několik vlastních modelů, v prodejní síti je můj současný model SUPER 5B.
Vyzkoušel a používal jsem během let velkou spoustu nástrojů a když jsem v roce 2006 přijal nabídku ke spolupráci se značkami Mapex a Anatolian, věděl jsem, že už mám opravdu s čím srovnávat. V roce 2011 pak k těmto značkám přibyly blány Aquarian,  Instrumentář pro některé projekty ještě rozšiřuji o elektronické doplňky, 

Učebnice a metodika
Vrátím se ještě do roku 2001. Tehdy jsem se pustil do učebnice Etudy pro malý buben. Kniha vyšla v témže roce v nakladatelství Muzikus. Mým cílem bylo rozšířit dostupnou literaturu malého bubnu o nový pohled z hlediska rytmického dělení a použitých úderových technik. Zpětně uznávám, že obtížnost knihy je nasazena poměrně vysoko, tím víc mě ale těší, že jsem se od té doby setkal s mnoha bubeníky, kteří o této učebnici mluvili jako o materiálu, který jim v určitém období pomohl "odpíchnout" se technicky i výrazově dál.
V roce 2006 jsem pak začal realizovat opravdu velký plán. Rozhodl jsem se natočit během čtyř následujících let čtyři díly videoškoly s  materiálem, který by postihoval všechny oblasti cvičení na bicí soupravu. Tedy nejen teoretickou část a techniku hry, ale i oblast praktickou, stavbu sól, improvizaci... Celý projekt čtyř DVD se skutečně podařilo zrealizovat a mám radost, že videoškoly Bicí souprava – proč, jak a co cvičit našly zájemce, kterým snad tahle učebnice v něčem pomáhá.

Když jsem u oblasti výuky, pak jsem se kromě založení bicího oddělení na kutnohorské ZUŠ v roce 1993 začal zabývat i soukromou výukou a pořádáním workshopů a seminářů. Vystupoval jsem s nimi během dalších let  v ČR i na Slovensku a workshopy absolvuji i v současnosti. Zajímavá pro mě byla i zkušenost s výukou amerických studentů na New York University In Prague, kde jsem vedl dva semestry bicích nástrojů v letech 2006 a 2007. Vrátil jsem se také na krátký čas na někdejší "místo činu": Konzervatoř Jaroslava Ježka má novou budovu a naše studium bylo ještě rozstrkané po různých místech v Praze, ten správný hudební duch je v ní pořád...

Metodika bicích nástrojů mě odjakživa baví a velmi rád se jí věnuji. V poslední době to byl například celoroční seriál Lick na měsíc. Nejnovějším počinem v oblasti výukových materiálů je pak kniha Etudy pro bicí soupravu.

Autorské projekty
Když jsem psal o mých kapelách mladých let, zmínil jsem se o písňových počinech pro ně. Občasná chuť tvořit mě nepustila ani později ať už v několika skladbách pro bicí, nebo ve skládání pro kutnohorský bigband, či při práci na hudbě pro dvě studentská představení v devadesátých letech. V této oblasti se věnuji také zvukovým experimentům a kolážím, v roce 2015 jsem například vytvořil na objednávku Českého Rozhlasu elektroakustickou koláž Souvislosti. Zásadní posun z hlediska autorských pokusů nastal v roce 2008, kdy jsem založil projekt Drumwave. Na koncertní turné a DVD Evening For The Advanced navázalo v roce 2011 album 2nd Wave For Sophisticated Junkies. V roce 2014 vyšlo zatím poslední album Drumwave s názvem Disgraffiti.

2010 a dál
Zpátky ke kapelám. V roce 2003 Vltava tedy ukončila činnost a já jsem během následujících let hrál s -123min, Čechomorem a Wanastovkami, k tomu příležitostně s Jazz Efterratte, November 2nd... Připočtěme můj projekt Drumwave a práci na cyklu DVD v letech 2006 - 2010... Bylo to místy časově hodně náročné a stresující období, kdy jsem si toho opravdu "nabral" hodně najednou... V roce 2010 mě navíc Robert Nebřenský oslovil ohledně návratu Vltavy. Začali jsme v pozměněné sestavě znovu hrát a v následujícím roce jsme natočili novou řadovou desku.

Účastnil jsem se také několika jednorázových projektů, například koncertu Michala Pavlíčka na Pražském Hradě, vystoupení Barry Masona s orchestrem ČNSO, doprovázel jsem Chrise Brubecka na koncertě v Rudolfinu a vystoupil jsem také v několika programech s cellistou Jiřím Bártou. V několika reprízách po ČR jsme s orchestrem a sborem zahráli program Atom Heart Mother skupiny Pink Floyd a v roce 2015 jsme představili provedení alba Dark Side of The Moon.

A teď se musím vrátit k úplně prvním řádkům tohoto dlouhého muzikantského životopisu. V roce 2013 se totiž přihodila věc, kterou považuji za osudovou, vrátím-li se k mým bubenickým začátkům. Do života se mi vrátila vzpomínka na něco důležitého „ze kdysi“, velká pocta a uzavření nějakého cyklu, který začal bubnováním sedmiletého kluka do židlí k Jasné zprávě Olympiku v gramofonu... Poměrně symbolické, což?