Úvodní strana » Biografie » Dopodrobna

                                                                                                                                                                                                                                                                                    Narodil jsem se v říjnu 1973 v kutnohorské porodnici do rodiny rozhodně ne muzikantské. Nicméně i přesto jsem brzo začal ve svém okolí vyhledávat zvuky 01.jpga nástroje a začal na ně „hrát“. Žádný plastový kyblík, hrnec ani pokličky nezůstaly bez povšimnutí. V té době jsem viděl v televizi několik hudebních pořadů a estrád, jimž v mých očích dominovala bicí souprava a celé mě to obrovsky přitahovalo. Z polstrovaných židlí jsem si skládal bicí a hrál s gramofonovými deskami, jejichž pořízení jsem z udivených rodičů vydyndal místo LP s pohádkami. Z dostupné produkce u mě jasně vítězil Olympic :-).

Po nástupu do školy jsem chtěl začít chodit do hudebky na bicí, ale ty se v té době v Kutné Hoře nevyučovaly a navíc nezapadaly do představ rodičů o seriózním hudebním studiu. A tak jsem tedy začal chodit na hodiny akordeonu. Ale nějak mě ta harmonika nenaplňovala. Ze školy jsem měl zapůjčen kufřík tzv. Orffovy soupravy, která obsahovala dvě bonga a činel na stojánku. Na toto vybavení jsem také hrál své první vystoupení jako bubeník. Bylo to ve třetí třídě na hodině hudební výchovy „velkých“ páťáků. Po této události začaly kontury skutečného bubenictví nabírat reálnější obrysy. Do LŠU nastoupil učitel trubky, který měl jako obligátní vyučovací nástroj bicí, a já k němu začal docházet na hodiny. Akordeon opustil své výsadní místo a časem se vytratil k mé radosti tak nějak úplně.

Zhruba v patnácti jsem absolvoval svůj první konkurz do bigbítové kapely. Tím se rozběhlo období, které pokračovalo až do maturity. To už jsem byl protřelým hráčem z dechovek a tanečňáků, kde jsem se setkal s o jednu i dvě generace staršími muzikanty. Velká škola praxe. Hrál jsem tehdy všechno - plesy, taneční, svatby… a na tancovačkách heavy metal.

Díky vstřícnosti kutnohorské hudebky jsem získal k dispozici prostory pro neomezené cvičení Tehdy mě ani nenapadlo, že za pár let na této škole založím plnohodnotné bicí oddělení a budu zde mít jedno až dvě odpoledne v týdnu vyhrazené pro své žáky. A že mi tato příjemná tradice vydrží kromě desetileté pauzy dodnes.

Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem studoval v letech 1992 až 1997 a na hodiny u profesora Miroslava Kympla jsem se vždycky těšil nejenom kvůli bicím, ale také jeho vtípkům a historkám. Na konzervatoři jsem se dostal i ke klavíru a díky vlídné profesorce Bakošové jsem ho nasál se správnou mírou technické benevolentnosti a užitkového určení. Mnohokrát jsem jí za tyto dobré základy děkoval při aranžérské práci, nebo při komponování hudby. Krásné vzpomínky mám také na hodiny profesora Bednáře, nebo profesorky Staškové. Mým spolužákem ve třídě bicích byl bubeník Václav Zima, s nímž jsme se stali dobrými přáteli, hodně jsme se tehdy vzájemně ovlivňovali a jsem rád, že naše přátelství trvá až do dnešních dnů. Vážím si ho jako skvělého bubeníka, pedagoga a opravdového kamaráda. Na Konzervatoř Jaroslava Ježka jsem se pak po letech vrátil v roli pedagoga a bylo to velmi příjemné vzpomínání na vlastní studijní léta.

Zpět do začátku "devadesátek": Dál jsem fungoval v tanečňácích a bigbítech. Studio Kolín, Sial, Motor, Klaxon… Uplatňovat jsem začal i svoje vlastní písničkové pokusy a v roce 1992 jsem se stal kapelníkem skupiny Bell, část jejíhož repertoáru jsem také psal. Zpětně bych to hodnotil jako naivně romantický pop rock:-) Po více než dvaceti letech jsem se k němu vrátil na CD Zakopaný romance. Ale to jsme zase skočili opravdu hodně dopředu...

Období konzervatoře byly vynikající časy. Mohl jsem konečně dělat naplno to, co jsem vždycky chtěl a navíc ve druhém ročníku přišlo opravdu zásadní kapelové lano. První zkouška s Vltavou se konala v květnu 1994 a odstartovala krásnou etapu.

Během druhé půlky devadesátých let jsem si kromě Vltavy odskočil zahrát i jinam, často například s Lubošem Pospíšilem. Po kapele Bio-Graf jsem s ním hrál také v LPG, což trvalo až do mého příchodu ke skupině -123min. Ta v té době koncertovala opravdu intenzivně a já proto musel své další hudební aktivity nechat plavat. Nesmím také zapomenout na velmi speciální projekt, kterého jsem se od roku 1997 účastnil a tím byla doprovodná skupina zpěvačky Moniky Maxové, vytvořená pro Velmi jemný klub rádia Limonádový Joe. Po čase zde vznikly spolu s proměnami klubu další programy a soubory, většinou ještě bizarnější než ten původní :-) 

Určitě bych měl jmenovat další důležitá setkání těch let. Zásadní pro mě byli Milan Cimfe a Pavel Karlík ze studia SONO, se kterými jsem v jednom období spolupracoval opravdu intenzivně jako studiový bubeník. Na to navazovala spolupráce například s Michalem Pavlíčkem, Kamilem Střihavkou, Oskarem Petrem, Lenkou Novou… Důležité se ukázalo být setkání s Frantou Černým a Karlem Holasem, kterým jsem v roce 2002 natáčel jako studiový hráč do jedné písně Čechomoru bicí. Asi rok poté jsem od nich dostal nabídku jít do Čechomoru hrát. Bylo to právě v období, kdy končila Vltava. V té době jsme si ale už plácli s kapelou -123min. a jsem přesvědčen, že mé tehdejší rozhodnutí jít do Minut bylo to správné. -123min hrály divoký jazzrock a tehdy jsem měl opravdovou chuť si tuhle muziku zahrát. S Čechomorem jsem přesto v roce 2004 absolvoval turné po Velké Británii. V roce 2008 jsem od nich dostal nabídku angažmá podruhé a tu jsem už přijal. Následovaly pak čtyři společné roky, kdy jsem pod vlajkou Čechomoru sjezdil velký kus světa, zahrál spousty pěkných koncertů a natočil několik alb.

Důležité setkání jsem zažil i s kapelou Wanastowi Vjecy. V roce 1999 jsem jimi byl osloven, abych nahrál bicí na chystané album Hračky. Koncertně kapela právě pauzovala, nejspíš jsme si ale padli vzájemně do oka, protože když se na jaře 2006 začalo chystat nové oživení Wanastovek, zavolal mi Robert Kodym, jestli do toho opět půjdu s nimi. Natočili jsme pak povedenou hardrockovou desku Torpédo s několika rádiovými hity a v roce 2008 absolvovali velké turné po republice. V roce 2007 jsem s Wanastovkami také odehrál obří koncert ke dvacátému výročí kapely.

Vrátím se ještě do roku 2001. Tehdy jsem se pustil do učebnice Etudy pro malý buben. Kniha vyšla v témže roce v nakladatelství Muzikus.

Také jsem stále častěji testoval nové nástroje a zejména pro časopis Muzikus jsem od roku 1997 vytvořil mnoho nástrojových testů a článků o metodice bicích. Také z tohoto důvodu jsem si dlouho zachovával nestrannost a nespojoval se spoluprací s žádnou nástrojovou značkou. Jediným výrobcem, se kterým jsem si kývl na nabídku na zastupování byla v roce 1999 česká firma Balbex, vyrábějící paličky. Šlo tehdy o úplně novou firmu a kvalita jejich používaného dřeva i preciznosti zpracování mě opravdu přesvědčily. Vytvořil jsem si pak u nich i několik vlastních modelů, z nichž jsou v prodejní síti typy UNO 5ASUPER 5B. Vyzkoušel a používal jsem během let velkou spoustu nástrojů a když jsem v roce 2006 přijal nabídku ke spolupráci se značkami Mapex a Anatolian, věděl jsem, že je to po zralé úvaze a mám opravdu s čím srovnávat. V roce 2011 pak k těmto značkám přibyly blány Aquarian, když jsem chtěl po dvaceti letech užívání blan Remo zkusit změnu zvuku. S vybavením jsem naprosto spokojen, občas ho ještě rozšiřuji i na elektronické doplňky, vždy podle potřeb projektu.

V roce 2006 jsem začal realizovat velký plán. Rozhodl jsem se natočit během čtyř následujících let čtyři videoškoly s  materiálem, který by postihoval opravdu všechny oblasti cvičení na bicí soupravu. Tedy nejen teoretickou část a techniku hry, ale i oblast praktickou, stavbu sól, improvizaci... Celý projekt čtyř DVD se skutečně podařilo zrealizovat a mám radost, že videoškoly Bicí souprava – proč, jak a co cvičit našly zájemce, kterým snad tahle učebnice v něčem pomáhá.

Když jsem u oblasti výuky, pak jsem se kromě založení bicího oddělení na kutnohorské ZUŠ v roce 1993 začal zabývat i soukromou výukou a pořádáním workshopů a seminářů. Vystupoval jsem během dalších let s různými bubenickými tématy v ČR i na Slovensku a workshopy absolvuji i v současnosti. Zajímavá pro mě byla i zkušenost s výukou amerických studentů na New York University In Prague, kde jsem vedl dva semestry bicích v letech 2006 a 2007. Vrátil jsem se také na krátký čas na někdejší místo činu :-) I když Konzervatoř Jaroslava Ježka má novou budovu a naše studium bylo ještě rozstrkané po různých místech v Praze, ten správný hudební duch je v ní pořád...

Metodika bicích nástrojů mě odjakživa baví a velmi rád se jí věnuji. V poslední době to byl například celoroční seriál Lick na měsíc. Nejnovějším počinem v oblasti výukových materiálů je pak kniha Etudy pro bicí soupravu. V roce 2015 ji vydalo nakladatelství Frontman.

Když jsem psal o mých kapelách mladých let, zmínil jsem se o písňových počinech pro ně. Občasná chuť tvořit mě nepustila ani později ať už v několika skladbách pro bicí, nebo ve skládání pro kutnohorský bigband, či při práci na hudbě pro dvě studentská představení v devadesátých letech. V této oblasti se věnuji také zvukovým experimentům a kolážím, v roce 2015 jsem například vytvořil na objednávku Českého Rozhlasu elektroakustickou koláž Souvislosti. Zásadní posun z hlediska autorských pokusů nastal v roce 2008, kdy jsem založil projekt Drumwave. Na koncertní turné a DVD Evening For The Advanced navázalo v roce 2011 album 2nd Wave For Sophisticated Junkies. V roce 2014 vyšlo zatím poslední album Drumwave s názvem Disgraffiti.
K práci na těchto svých projektech tak nenápadně přibyla další profese, která mě zajímá a to je hudební a zvuková produkce. Na bohatou praxi, kterou jsem  získal v minulosti v nahrávacích studiích jako hráč jsem tedy navázal i z "druhé strany pultu". Několik odkazů k mé dosavadní produkční práci je ZDE.

Zpátky ke kapelám. V roce 2003 Vltava ukončila činnost a já jsem během následujících let hrál s -123min, Čechomorem a Wanastovkami, k tomu příležitostně s Jazz Efterratte, November 2nd... Připočtěme můj projekt Drumwave a práci na cyklu DVD v letech 2006 - 2010... V roce 2010 navíc Robert Nebřenský ohlásil návrat Vltavy. Časově bylo pro mě toto období dost stresové, ale rozhodně to byla dobrá zkušenost.

V tomto období jsem se také účastnil několika jednorázových projektů, například koncertu Michala Pavlíčka Oslava svobody, pražského vystoupení Barry Masona s orchestrem ČNSO ve Smetanově síni, doprovázel jsem Chrise Brubecka na koncertě v Rudolfinu a vystoupil jsem také v programech s cellistou Jiřím Bártou, který se mnou spolupracoval na CD Disgraffiti. Pro jeho festival vznikla později i kapela AHM Band, s níž jsme v několika reprízách po ČR zahráli program Atom Heart Mother skupiny Pink Floyd. V roce 2015 jsme pak představili provedení alba Dark Side of The Moon.

A teď se musím vrátit k úplně prvním řádkům tohoto dlouhého muzikantského životopisu. V roce 2013 se totiž přihodila věc, kterou považuji za osudovou, vrátím-li se k mým bubenickým začátkům. Do života se mi vrátila vzpomínka na něco důležitého „ze kdysi“, velká pocta a uzavření nějakého cyklu, který začal bubnováním sedmiletého kluka do židlí k Jasné zprávě Olympiku v gramofonu. Moc hezký… :-)